Na začátku kurzu se účastníků ptám na jejich očekávání: „Co se tady musí dnes odehrát, co se potřebujete dozvědět, abyste měli pocit, že ten čas stráveny se mnou, pro vás byl přínosem?
A docela často slyším: „Mám kolegu, známého, nebo tak něco a on, ačkoliv tématu vůbec nerozumí, tak o něm mluví s neuvěřitelným sebevědomím. Tak tohle bych chtěl/ chtěla umět.“
Opravdu? Opravdu chcete, aby o vás někdo říkal, že tomu, o čem rozprávíte, sice absolutně nerozumíte, ale sebevědomí máte na rozdávání? Takto položená otázka kurzisty zpravidla zarazí. Začnou o ní přemýšlet. „No, když to říkáte takhle, tak to asi úplně nechci.“
„Aha. A co tedy skutečně chcete?“
„No, chci mluvit sebevědomě, ale taky tak, aby bylo jasné, že jsem v tématu odborník.“Voilà! To je ovšem úplně jiné zadání. Dobrá zpráva je, že mluvit sebevědomě o něčem, v čem jste odborník, nebo odbornice, se dá naučit. Ta druhá je, že se na tom musí pracovat. Triky vás nespasí. Začínáme tedy tím, že si pořádně uspořádáme myšlenky, do struktury a do souvislostí. Začínáme projasněním vlastního myšlení. Sami posuďte, jestli je to zpráva dobrá, nebo špatná…
Nejnovější komentáře